Neptun (2019)

Z deníku Hauptmanna Stillera, Battalionführera 795. Ost Btl. (Georgien)

5.6. 1944
Léto jako kdyby nemělo přijít. I dnešek byl zamračený. Ovšem pro mé povinnosti ideální počasí, jelikož znamená menší leteckou aktivitu nepřitele. Během dne jsem musel vážit cestu na velitelství divize, poté jsem vizitýroval mé gruzínské svěřence a zkontroloval jak probíhají opevňovací práce. To zabralo skoro celý den. K večeru jsem se dostal k pozicím 3. Kompanie. Pánům se evidentně lépe pracuje, když jsou řádně posilněni alkoholem. Zlobit se na ně ovšem nemohu. Ze všech rot udělali za den nejvíce práce. Jsou to veselí chlapíci. Zřejmě v alkoholu utápěji svůj stestk po domově, který se nachází tisíce kilometrů daleko, hluboko v týlu Sovětského svazu. A nebo je to jen nátura můžu z podhůří Kavkazu? Dokonce jsem si s velitelem roty připil koňakem na zdraví. I přes jistou nedisciplinovanost a nespoutanost chlapcům věřím a jsem přesvědčen, že v boji nezklamou. Přecijenom byl útvar po podzimním příjezdu do Francie očištěn od všech rušivých elementů. Narozdil od svých východních kamarádů dnes brzy ulehám. Oni zajisté budou ve svém bujarém hýření pokračovat.

6.6.1944 
Ve 2 ráno mne budí velice rozrušený pobočník. Něco se prý děje. Slyšim hučení leteckých motoru a je mi jasné, že tohle nejsou bombardovací svazy letící svrhnout svůj náklad na průmyslové komplexy v hloubi vnitrozemí. Výsadková operace bleskne mi hlavou. Pobočník mi hned domněnku potvrzuje. Spojují se s jednotlivými rotami a slídím po informacích. 3. Kompanie je však hluchá. Rozhoduji se osobně zkontrolovat její stav. 3. je má nejoblíbenější a dalo by se řict, že i nejspolehlivější Kompanie. Vím, že osobní inspekce je teď riskantní, ale stejně již cestuji nákladním vozem jejich směrem. Poté co dorazim vidim boží dopusťeni. Paseku zde nenadělal nepřítel, ale alkohol. Mnoho mužů spí po po zemi jako mrtvoly, někteří zvrací a jiní se stále královský baví jak na velkém večírku. Nic o výsadku nevědí a nevšímaji si ničeho. Telefonní aparát nikdo neobsluhuje a vesele drnčí jakoby nic. Dělám ve věcech pořádek, ale bojeschopnych mužů je jen hrstka. Rozesílám je do předsunutych postavení ze kterých mají lovit vysadkáře. Blíží se svítání. Chlapci střízlivý a bojeschopnost roste. Na některé je však žalostný pohled. Slyšim střelbu z míst kam jsem méně opilé muže poslal. Jak se později dozvím u jednoho mostu tahle skupinka připravila Američanům mnoho krušnych chvil a nepříjemných ztrát. Vracejí se první vojáci z obhlidky terénu. Všude je možné narazit na výsadkáře! Výsadek byl zřejmě velmi nepřesný. Z toho důvodu využívám štáb 3. Kompanie zarověn jako velitelství praporu abych nemusel znovu riskovat cestou zpět. Svíta. Nedaleko od nás jsou na stromech dva padáky. Parašutisté kteří se na nich snesli zahynuli ještě ve vzduchu a nyní bezvládně leží v trávě pod stromy. Přichází informace z jedné pozorovatelny. Nepřítel se nedaleko formuje a postupuje směrem na nás, zřejmě s cílem obsadit Turqeville. Ve stejných chvílích slyšíme velké bouření od moře. Všem dochází, že dlouho očekávaná invaze se vším všudy je tu. Bojovníci vysláni zadržet nepřítele u pozorovatelny jsou přemoženi, ale nepřitel má další ztráty a musí se znovu zformovat. Několik odvážných se skrývá v obilném poli odkud ze zálohy ostřelují výsadkaře snažící se o postup. Amíci se zastavují dokud pole není vyčištěno. Moji mnohými podceňování chlapci bojují odhodlaně. V okamžiku kdy je očekáván výpad proti našim obrancům, se na jevišti objevují další Američané a prudkým výpadem získávají bráněný les za polem a pozorovatelnou. Po chvilce se dozvídám hroznou zprávu. V mžiku padla i první obranná linie! To znamená, že za chvíli je máme tady na velitelství. Jsem vzteky bez sebe. Vybírám četu které velí Zugführer Lelan Lolidze. Dostává za úkol obranou linii znovudobýt. Zugführer s opuchlýma očima, papachou na křivo mi salutuje a chystá své může, kteří patřili včera k nejzdatnějším degustátorům vína a koňaku. Dostáváme od pluku podporu. Lehké dělo le.IG18. V protiútoku bude zajisté užitečné. Sleduji vše dalekohledem. Dvě gruppe postupují otevřeným terénem pod palbou parašutistů. Když už vypadá, že palba útok zastaví, dopadá první tříštivotrhavý granát. Ve stejný okamžik vyráží gruppe, které velí veterán bojů na Kavkaze, Tamaz Emreli. Nepozorovaně se dostal se svými chlapi do boku Američanům a zvrátil průběh střetu v náš prospěch. Propracovávaji se vpřed a zůstávají po nich jen mrtví amíci. Když jsou na dotyk s nepřitelem s nasazenými bajonety vybýhaji vpřed a pouštěji se do prudkého boje muž proti muži. Do průlomového boje se s křikem řiti i Gruppe Lendze a Gruppe, které velí bývalý gruzínský kriminální živel s mnoha tetovánimi. Linie je zase naše, ikdyz ztráty jsou bolestivé. Smrt mladého Zuraba Lorunšviliho, který se pustil jako první do boje muž proti muži mne vzala. Mí gruzinští druhové ukazují jaký bojový duch v nich je. Podobné zprávy mám i od ostatních gruzínských Kompanie pod mým velením, které v okolí Turqeville bojuji. Do boje u vesnice zasahují von der Heydteho Fallschirmjägeři a pokouší se o protiútok na pláže. Naše obranná linie je znovu obsazena. Je odražen jeden slabší útok. Bohužel dochází k několika případům palby do vlastních řad. Jednou z oběti je i Emreli, kterého zabijí puškový granát. Následuje další útok. Po tvrdém boji kdy jsou velké ztráty na obou stranách je linie opět v držení nepřitele. Nepomohlo ani dobře umístěné skryté MG pálící do boku postupujících beroucí život desítce kluků zpoza Atlantského oceánu. Je po chvilce vyřizeno přesným zásahem z bazooky. Lví podíl na americkém úspěchu mají i jejich minomety. Zbývá poslední linie na které je i mé velitelství. Bojem vyčerpání vojáci se vrhají na varnice s jídlem, které se k nám podařilo od kuchyně dopravit. Všichni klabosí a nacpavaji se polevkou jakoby se jich žádná válka netýkala. Rozkazy k obezřetnosti nikdo nebere vážně. Nevěřím vlastním očím a opět se rozčiluji. Ve chvíli kdy spěchám umravnit nediaciplinovaný hlouček, vyletá z bocage před zakopy raketa z bazooky. Hrůzný pohled. Hlouček dostal přímý zásah. Na místě je minimálně deset mrtvých a mnoho raněných. Ze stejného místa odkud přiletěl smrtonosný pozdrav vyráží s křikem silná úderná skupina. V bunkru umístěný kulomet, který by měl masu útočníků zastavit má po jedné dávce poruchu. Během vteřin jsou nepřátele u našich zákopu a kosí osádku děla spolu s několika vyděšenými přeživšimi a raněnými u varnic s jídlem. Vše je ztraceno, teď nás převálcují! Když se první z amíku chystají skočit do zákopu rozšteká se kulomet a oni se bez života káceji k zemi. Mikhail Dohlerioni posílá do kritického místa dávku za dávkou a v tomto místě se hromadí další a další mrtví. Některým se podaří přecijen dostat do zákopů a snaží se dostat na dohod granátu aby kulomet umlčeli. Zde na ně čeká Shalva Somrekva a likviduje je ručními granáty a palbou svého samopalu. Kulometu dochází náboje. Ve chvíli kdy přibíha k Mikhailovi voják s munici oba umírají v krupobití kulek. Své dílo zkázy zde dokonáva Shalva a jeho vypůjčený samopal. Všichni výsadkáři jsou mrtví nebo ranění. Nebýt těchto dvou mužů byli bychom poraženi. Jeden za to zcela jednoznačně obdrží železný kříž, druhy bohužel pouze dřevěný. Večer panuje klid. Přístup k Turqeville jsme uhájili. Nepřitel je prudkými boji vyčerpán.Dostávají se k nám informace, že vylodění spojenců nebylo zatlačeno do moře, tedy můžeme počítat, že na nás začnou mimo výsadkářů dotírat jednotky z pláži Všichni napjatě čekáme co nám přinese zítřejší den.

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *